Pocestný do sedmého nebe

1. Žádnej neví, co je lidská zloba za zvíře,

když utrhne se z řetězu, dělá jen potíže,

nám pod rukama na pokraji periférie,

tiše nám umírají pí - sně.

2. Lidé chtějí pohladit, tak pijou čím dál víc,

pak vypláčou se do kropenky, sednou do lavic,

pod klenbou světa zpívaj, aby anděl sestoupil,

tiše nám umírají písně.

R: Pánu kou ká do oken a po zádech ho zebe,

vzhůru stou pá pocestný do sedmého nebe,

dítě, které touží až za obzor jít,

sám si brou ká, že neumí v týhle době žít.

3. Z vlastní vůle stali jsme se navždy poutníky,

plavem tak tak nad vodou a šlapem chodníky,

prodáváme odpustky a za jásotu davů,

tiše nám umírají písně.