Sochy

Když bolest v srdci dohasíná,

a šedavě se kouří z Tvého svědomí.

Máš blízko ke kamenným sochám

Co poztrácely viny vědomí.

Tvé místo v parku má střechu z červeného buku

A u země tam bývá v noci chladněji

Než zkameníš, tak podáš Romeovi ruku

Mrkneš na Julii, Tvé proměny se dodějí

Tak si kamením...

A já mám strach

Tiše kamením...

A já se bojím

Že to kamení má váhu špatných činů

Že i má kolena už mizí celá v zemi

Marně v mých očích hledáš...

Marně v tvých očích hledám nevinu.

Vím že být nehybný celý den se nesluší

Když stojím mezi svými v póze "Zasněný"

pod ptačími křídly mě aspoň nikdo neruší.

Jsem stojan na holuby s špičatými rameny

Bojíš se zkamenět a o sochách nic nevíš

Zlobíš se na mě pro mé móresy

Každý má způsob jak se srovná s vlastní špínou

Jedna se vykoupe a druhý tuhne si

Tak si kamením...

A já mám strach

Tiše kamením...

A já se bojím

Že to kamení má váhu špatných činů

Že i má kolena už mizí celá v zemi

Marně v mých očích hledáš...

Marně v tvých očích hledám nevinu.