Tramvaj č.6

Je pátek večer tramvaj číslo šest

Na můj ksicht dopadla něčí tvrdá pěst

Těžko si už vzpomenu co se mohlo stát

Zbylo mi na památku pár jizev akorát

Je pátek večer tramvaj číslo šest

Jedno vím ale jistě nemůžu se splést

V tu chvíli moje hlava okno roztříští

Jen matně si vzpomínám na chvíle příští

O tomhle pátku bude se mi v noci ve svých zlých snech zdát

Nepřítomný pohledy všech lidí – asi se musí bát

To ticho dalo by se krájet až v žilách tuhne krev

A že by mi někdo pomohl ? Asi jsem se splet

Je pátek večer tramvaj číslo šest

Na můj ksicht dopadla něčí tvrdá pěst

Těžko si už vzpomenu co se mohlo stát

Zbylo mi na památku pár jizev akorát

Je pátek večer k tramvaji číslo šest

Zastavila sanitka ten zvuk si nelze splést

Dál už si nevzpomínám co se mohlo dít

Vzbudil mě doktorův hlas „sestři, budeme šít“

O tomhle pátku bude se mi v noci ve svých zlých snech zdát

Že jsem to vůbec přežil můžu být jenom rád

Na sobě však pořád ještě cítím tu něčí tvrdou pěst

Už nikdy nepojedu tramvají číslo šest