Píseň smutná takřka dojemná

V mrazícím boxu v márničce malé leží muž, bohužel po smrti už.

Neštěsí velké se stalo, bez duše studené tělo, příčinou všeho byl nůž.

Ještě že výborná klimatizace je zde, větrání perfektně jde.

Na prkně řepák tu leží, hrobník jej na rakev měří, míry si zapisuje.

Haleluja, haleluja, haleluja, haleluja

Zkušený personál hbitý je jak lasička, hotová již rakvička.

Čerstvě je též vykopána, jáma kam dnes bude dána, precizní to prácička.

Funebráci třetí basu když vyrazili, hned máry vyleštili.

Nosy jejich silně rudé, cití že dnes dyško bude, pláště si nahodili.

Haleluja, haleluja, haleluja, haleluja

Ponuré tóny dvou muzikantů hořce zní, rakev a nebožtík v ní.

Průvod téměř sedmi lidí, přes slzy řepáka vidí, housle s flétnou rozteskní,

Pomalu končí píseň smutná až dojemná, hřbitovní černé drama.

Chvíli se ještě pak hrály, neprotradicionály, každý z nás tam svůj flek má.

Haleluja, haleluja, haleluja, haleluja

"Tak končíme, končíme! Pánové slyšíte? Vy tam vzadu? No. Sbalte si ty vaše fidlátka a palte! No hlavně ty, ty dlóhé zpěváku tam! Slyšíš mě jó? No nečuč, ty ses teda vyznamenal. Je to vůbec možný toto? Ježišmaria! To se mi snad zdá, fakt, to se mně zdá! A ven, vy bando jedna komediantská! Jakási!"

Haleluja, haleluja