Radovánky hašišáka Bezkuláka

Městským parkem táhne se, v ruce mu chraptí magneťák,

jemné uši třeste se, táhne se hašišák Bezkulák.

Popsaný triko fixama a v mastný řepě lupy,

vodflusne si placama, v uhrovitým ksichtě výraz tupý.

Hašišák Bezkulák, bacha kámo na rypák

Hašišák Bezkulák, má fungl novej boxerák

Stočenej, měděnej, teď je mu hej

Kol dokola a dokola kol, samá bezedná nuda.

Srdce mu svírá tesk a bol, vod tý doby co je v báni Ruda.

Jak tak lozí ramena sehnutá, vykřikne náhle "Už to mám!"

Pryč bude nálada mrzutá, radovánky tutový uspořádám.

Pozvu tam Holenu, tu co chlastá vokenu

a toxikomana Jelimana, prášky a téčko seženu,

seženu, jakožto i vokenu.

Za městem na zahradě, ignorujíce práci,

tam na vypáčejný chajdě, sešli se kompletní hašišáci.

A zasedli na židle dubové a vosolili magneťák,

vytáhněte čikuli volové, vosopil se na ně hned Bezkulák.

Vod zákládů chvěje se chajda, to je k čertu paráda

a zkušený toxikoman Jeliman, jest již silně zdopován.

Konečně, algeny konzumuje horečně.

Těžkej nářez, Zepici a Queen, hašišáci poslouchají zasněně,

Bezkulák bigbítu věrný syn, přehazuje kazety zkušeně.

To se nám to betálně fetuje, lece hlasem chraptivým Holena

a již pracka Jelimana putuje mezi Holeniny kolena.

Hašišák Bezkulák, ztuhl jako sněhulák

Po něm padla Holena, před ní ovšem okena

A Jeliman, ten lehl poslední zfetován