Rolník a rorýsek

Svážel rolník svážel seno,

když mu spadl na rameno

chcíplý rorýsek.

Pravděpodobně chcíp v letu,

dal sbohem tomuhle světu,

odrazil se od ramene na písek.

Rolník sebou silně trhnul,

zmateně se na zem vrhnul

vedle rorýska.

Pak ohmatal jeho peří

ze země se zvedl stěží,

zjistil že ten nebožák již nepíská.

Proč asi rorýsek chcíp, když se tak vesele vznášel.

A proč mně na záda vlít, když náhle chudáček zašel.

Tohleto rolníka velice trápilo

až ho to nuzáka nervově zchromilo.

Sliny mu z úst vytékaly proudem šíleným.

Rolník zvedl ptáčka z písku

nedotknul se ani řízku

od přítele z hor.

Poté propukl v pláč silný,

dlouze plakal dělník pilný

až den pokryl černej chmurnej flór.

Nese nese ptáčka domů,

do chaloupky blízko lomu,

rolník plačící.

Uložil jej na lavici,

zavřel dveře na petlici,

slzy kterak koule na líci.

Proč asi rorýsek chcíp, když se tak vesele vznášel.

A proč mně na záda vlít, když náhle chudáček zašel.

Tohleto rolníka velice trápilo

až ho to nuzáka nervově zchromilo.

Sliny mu z úst vytékaly proudem šíleným.

Nejprve vzbudil babičku,

potom ženu, dceru, vnučku

rukou třaslavou.

Jak rorýska uviděli,

v mžiku na zem popadali,

ve svých srdcích s ránou krvavou.

Ráno když se rozednilo,

na chalupu hrůzu vlilo

slunce červené.

Smrt si odnesla babičku,

potom ženu dceru vnučku,

rolník v šoku zpíval na seně.

Proč asi rorýsek chcíp, když se tak vesele vznášel.

A proč mně na záda vlít, když náhle chudáček zašel.

Tohleto rolníka velice trápilo

až ho to nuzáka nervově zchromilo.

Sliny mu z úst vytékaly proudem šíleným.