Bylo jí sedmnáct
Začlo to v pondělí, já vyjel ven od mojí garáže pár bloků jen. Zahlídnu zjevení, snad je to klam, snad je to Archanděl sám.
ref.: - Stojí tam opodál holka jak rtuť,
má nohy štíhlý a báječnou hruď,
ale já rukou máv, řek jsem si nic!
Bylo jí sedmnáct, mně třikrát víc.
Další den v úterý, v ten samej čas, stála tam znovu a já jenom žas, kývla jen rukou, já namístě stál, spolu pak jeli jsme dál.
ref.: - Povídá: "šofére, vzdávám ti dík,
že jsi mě nabídnul svůj dostavník."
Na tvář mě políbí, ale já nic.
Bylo jí sedmnáct, mně třikrát víc.
Ve středu, ve čtvrtek, v ten samej čas, brzdím a dveře jí otvírám zas. Sukně má den co den čím dál tím výš, kůži jak bronzovou plyš.
ref.: - V pátek při loučení vypíná hruď,
"Líbej mě šofére jestli máš chuť!"
Přemáhám touhu, když říkám si nic!
Bylo jí sedmnáct, mně třikrát víc.
V sobotu nepřišla, a já nejsem mnich, tak navštívím dům, v kterým sídlí prej hřích.
Stála tam u baru jak anděl sám, v rouchu těch prodejnejch dam.
ref.: - Šeptá mi: "Šofére, vítám tě, pojď.
Mám krásnej budoár, budu tvá choť".
Já poznal ráj než jsem stačil si říct,
že je jí sedmnáct, mně třikrát víc.