Chajda bez vody

Dostal jsem od tety Vely krásnou chatu na neděli,

na Vánoce i ostatní svátky.

Předělaná byla zbrusu ze starýho trolejbusu,

měla ještě na střeše dvě kladky.

ref.: Měla schůdky a dva vchody, nikde ale kapka vody,

všude kolem jenom štěrk a kámen.

Tak jsem uříz tenkej proutek, prolézal tam každej koutek

jestli někde neobjevím pramen.

Asi jsem vzal vadný proutí, virgule se špatně kroutí,

jen k sousední chajdě zdvíhá rámě,

pak mý kroky vede líně až k sousedce do předsíně,

známě místní povětrné dámě.

ref.: Tam se proutek mění rázem, kroutí se a míří na zem,

svíjí se jak anakondy mládě.

Na sousedku oči zvedám, tady je to, to co hledám,

tady jsou snad zakopaný kádě.

Nechtěla už slyšet více, hned mě tlačí do ložnice,

pod přívalem jejích slov já rudnu.

Tam mi řekla: Moje zlato, mě jsi hledal, co ty na to?!

Teď už můžeš začít vrtat studnu!

ref.: Přemáhám ty ďábla svody, honem prchám do přírody

od tý žhavý, odbarvený krásky.

Omlouvám se v prostřed schodů, že tu hledám pitnou vodu

a ne žádnej pramen volný lásky.

Dáma ztuhla, stiskla rety už u prostřed mojí věty

zakvílela, že jsem pěknej floutek.

Ať zmizím v chatě svojí tety a nelezu k ní na zálety,

hned jak se mi začne kroutit proutek.

ref.: Utíkám z tý chajdy "Družby", než ta ženská plná tužby

poštve na mě vypasenou dogu.

Prchám raděj do hospody dát si pivo místo vody,

nebo hrnec vařícího grogu.