Mariána z Poruby

Haló: - Tady Karel, Ostrava Poruba. Myloval jsem Marianu, ona mě taky, ale najednou si zbalila pingel a odjela do Prahy. Prosím Vás, najděte ju tam a složte pro ňu nějakou tu písničku ne, taku, aby sa ke mě vratila. Děkuju.

- Milý Karle Ostravo Porubo. Tvou Mariani jsem našel, ale boužel, taky poznal. A právě proto jsem se rozhodl, že nenapíšu píseň pro ní, ale radší pro Tebe Kájo.

V neděli hned po ránu před Národním divadlem,

podkal jsem Mariánu co chodívala s Karlem.

Já se přilíp na ní jako tmel, pod lípou na předmostí

a jen jmně jsem ji stisknout chtěl, kousek pod klíční kostí.

Zbav ně svých chlípných otěží a sundej ze mě pracky,

půjdem radeji k nábřeží krmit bílý racky.

Láska stahuje mi hrdlo a kdesi šumí splav,

mávám tady jako trdlo rackům na pozdrav.

Racku, racku ptáku vzletný s chutí kop bych tě,

vrátil tis´ mi pozdrav letmý, mám ho na xichtě.

Tak nedělej si Karle dráma z pár životních facek,

na tebe káli Mariána a na mě už i racek.

Tak nedělej si Karle dráma z pár životních facek,

na tebe káli Mariána a na mě už i racek.

Tak nedělej si Karle dráma z pár životních facek,

na tebe káli Mariána a na mě už i racek.