Pluj, tiše pluj

Sedával jsem nad vltavskou strání do údolí hleděl pod sebou

vždycky jsem se těšil na setkání, až dolů k srubu sejdu za tebou.

Brouzdali jsme v peřejích a večer oheň plál,

v noci na nás Amor dých když kraj už kolem spal.

Ráno potom v ševelení proudů slýchal jsem tvý tichý: hochu můj.

Loďku z kůry pouštěla´s po proudu a říkala: loďko má, tak pluj

- tiše pluj.

Tam kde šuměly Svatojánský proudy nad řekou teď stojí tuny vod,

tam kde byly stromy, louky, boudy proháněj se ryby o závod.

Ty zmizela jsi bůhví kam když hladina tu spí,

tak vzpomínku ti posílám po loďce kůrový.

Řece, co tu protékala shůry přehrada už dala povel: Stůj!

Tak tu stojí i má loďka z kůry i když marně prosím: Loďko pluj

- tiše pluj.

Sedával jsem nad vltavskou strání…