Poslední štvanice

Už od rána mě honí pět nadupanejch koní

co stejnej počet jezdců v sedle maj.

Ti chalpi už se blíží a dva mi cestu zkříží,

pár výstřelu pak vzbudí celej kraj.

ref.: - Než ztichly rány ve skalách co ozvěnou se vracej,

já byl tím, co pod fousy se smál.

Dva koně po pár vteřinách ze sedla jezdce ztrácej

a já se řítím se svou klisnou dál.

Tak dál mě štve a honí tři zbylí z pěti koní

co stejnej počet jezdců v sedle maj.

Muž vpravo na mě míří, já cejtím mušku v kříži,

vtom štěkne rána na divokej kraj.

ref.: - Než dozněl výstřel ve skalách co ozvěnou se vrací,

já byl tím, co pod fousy se smál.

Ten kůň, co za mnou dejchal prach ze sedla jezdce ztrácí

a já se řítím se svou klisnou dál.

Dál už mě jenom honí pár unavenejch koní,

co stejnej počet jezdců v sedle maj.

Já uhnu trochu stranou a jsem si jist svou ranou,

pak štěkne rána na nevlídnej kraj.

ref.: - Než dozněl výstřel ve skalách co ozvěnou se vrací,

já byl tím, co pod fousy se smál.

Ten kůň, co za mnou dejchal prach ze sedla jezdce ztrácí

a já se řítím se svou klisnou dál.

Teď už mě jen honí ten poslední z těch koní

a s jezdcem ke mně jen pár metrů maj.

Já kolmou skalní stěnou mám cestu uzavřenou,

když štěkne rána na hornatej kraj.

ref.: Než dozněl výstřel, zhasnul den a mně jen hlavou víří,

že nejsem tím, kdo naposled se smál.

A ozvěnu snad slyší ten co na mě znovu míří....(výstřel)