Proklínám

Prázdnej byt je jako past,

kde růže uvadnou,

po tisící čtu Tvůj dopis,

na rozloučenou,

píšeš, že odcházíš,

když den se s nocí střídá,

vodu z vína udělá,

kdo dobře nehlídá.

Píšeš:"Proklínám,

ty Tvoje ústa proklínám,

Tvoje oči, ledový,

v srdci jen sníh,

sám a sám,

ať nikdy úsvit nespatříš,

na ústa mříž, oči oslepnou,

ať do smrti seš sám.

Tvoje oči jsou jak stín,

a tvář den, když se stmívá,

stromy rostou čím dál výš,

a pak je čeká pád.

Sám s hlavou skloněnou,

všechny lásky budou zdání,

po tisící čtu Tvůj dopis,

na rozloučenou.

Píšeš:"Proklínám,

ty Tvoje ústa proklínám,

Tvoje oči ledový,

v srdci jen sníh,

sám a sám,

ať nikdy úsvit nespatříš,

na ústa mříž, oči oslepnou,

ať do smrti seš sám.

Proklínám,

ty Tvoje ústa proklínám,

Tvoje oči ledový,

v srdci jen sníh,

sám a sám,

ať nikdy úsvit nespatříš,

na ústa mříž, oči oslepnou,

zůstaneš sám.

Proklínám,

ty Tvoje ústa proklínám,

Tvoje oči ledový,

v srdci jen sníh,

sám a sám,

ať nikdy úsvit nespatříš,

na ústa mříž, oči oslepnou,

a do smrti sám.

Ať nikdy úsvit nespatříš,

na ústa mříž, oči oslepnou,

a do smrti seš sám.