Polibky rozpálené svíce

Závidím básníkům když jejich slova tančí

v ohnivém rytmu po zamrzlé řece

když jako žhavý uhlík z rozpálené pece

se jejich verše nad ránem probouzí

Taky bych stoupal jak balón hnaný větrem

dešťové mraky bych rozkolíbal k tanci

a odliv pláče už nedostal by šanci

taky bych stoupal jak ptáci oblohou

Závidím básníkům a s pokorou se skláním

sám píšu míň a škrtám o to více

verše jsou polibky rozpálené svíce

palčivý žár co pálí do tváří

světlo mě drásá noc je plná sazí

a láhev vína dávno stokrát přečtená

poslední sklenka se ještě červená

nad touhle nocí která za nic nestojí

Závidím básníkům když jejich slova tančí

v ohnivém rytmu po zamrzlé řece

to hejno černých dravců vypuštěných z klece

před půlnocí se mění v karneval