Jezerní píseň

Vzpomínám na tu chvíli jako by to bylo včera

byla jsi celá bílá tam dole u jezera.

Měsíc tě objímal, měla ses vidět

já jsem se díval a ty ses neuměla stydět.

Jako psa jsi mne mlátila slepeckou holí

chytám se za hlavu a strašně to bolí.

Prej už tě nezajímám, jsem na smetišti dějin

na kterou stránku patřím, to víš jen ty a já

tisíc věcí na svědomí máme, ale ne, to ne,

snad ještě ne tam ještě nejsme, ale už se to blíží.

A nebo tenkrát na horách něl jsem divnej sen

byli jsme spolu doma a nemohli jsme ven.

Pak jsem se probudil zelenej strachy,

že je život zadarmo a nikdo nemá prachy.

Když melouny sládnou, to už se stává

každej si veme a málokdo dává.

Svět je prej kulatej tak proč se pořád točí

snad jednou příjde den, kdy zůstane stát

tisíc věcí na paměti máme, ale ne, to ne,

snad ještě ne tam ještě nejsme i když se to blíží.

Jednou mi doma zazvonil a říkal, že mě rád vidí

kde prej tu bydlej nějaký sympatický lidi.

Já mu to vysvětlil, povídám chlape tady můžeš zůstat

tady to báječně klape.

V hospodě nic nehrajou a každej sestará

kde jsou ty kopečky a kde je ta čára.

Víno a zpěv nám nosí překrásné ženy

ta poslední v řadě je ovšem velmi zubatá.

Tisíc věcí na jazyku máme, ale ne, to ne,

snad ještě ne tam ještě nejsme, ale už se to blíží.