Breviář lásky

Píseň sladká do hlavy když, páni, stoupá.

Když mě celou omámí nejsem skoupá.

Jó, cimbál ve mě vyhrává, struny pláčou

a mý nohy jako posedlý zas k tanci skáčou,

a mý nohy jako posedlý zas k tanci skáčou.

To jednou přišel s housličkama, s pyšným knírem.

Po hraní pak chtěl být mým kavalírem.

Modrý z nebe, povídá, můžu vám snýst

a pak v breviáři lásky já vás naučím číst,

a pak v breviáři lásky já vás naučím číst.

Od tý doby uteklo už v řekách hodně vody,

nečekám už, že zas příjde, že mě doprovodí.

Sama vím, jak hodit sítě, jak hlavy plíst.

V knize lásky já umím dávno číst.

Píseň sladká do hlavy když, páni, stoupá.

Když mě celou omámí nejsem skoupá.

Chci se lehce do trávy já po chvíli snýst,

jako tenkrát v breviáři lásky do rána číst.

Jako tenkrát v breviáři lásky do rána číst.

Od tý doby uteklo už v řekách hodně vody,

nečekám už, že zas příjde, že mě doprovodí.

Sama vím, jak hodit sítě, jak hlavy plíst.

V knize lásky já umím dávno číst.

Píseň sladká do hlavy když, páni, stoupá.

Když mě celou omámí nejsem skoupá.

lala lala…