Ten vůz už jel

V téhle čekárně nazvané svět,

stojím pěkných pár dní a let.

Čekám autobus co měl tu jet, a já měla jet s ním.

Má prý průhledy z růžových skel,

jeho cena však stále stoupá.

Kde jen vězí se ptám jak hloupá, i když v podstatě vím.

R: Ten vůz už jel a na všech rozích byla zelená.

Tys líbal spánky mé a čas náš stál i běžel zároveň.

To byl ten čas, kdy víš, co je štěstí a co znamená

a pak je poztrácíš,štěstíčka z poutí.

S prošlou jízdenkou v kapse jdu dnes,

cestou ve tvaru písmene eS.

Hledám někoho kdo by mě svez a já jela bych s ním.

Někde blízko snad bloudit by měl,

malý autobus s nákladem štěstí.

Třeba cestu si dál ke mně klestí,i když v podstatě vím:

R: Ten vůz už jel...

Ještě nabírám dech.ještě žiju si, chci pálit stůj co stůj.

Ne nejsem asi z těch,co nic nemusí,

a tak názor měj si svůj,

jen mě nelituj i když já si říkám dál:

Ten vůz už jel,je přece zázrak,že tu vůbec byl.

Jen objel světadíl a snad se vrátí.

Ten vůz co šťastný byl,pro mě se vrátí.