Bonanza

Přistáli u břehů země bez hranic

jen horečku zlatou a jinak vůbec nic

než na řetězu touhy a velké naděje

že se na ně štěstí jednou usměje

kouli kouli kouli kouli maj…

Přesíval jsem písek zlatonosné řece

od rána do noci a říkal si: „Přece

jednou se mé slunce z vody vykoulí

a nepůjde s těmi, co jenom smůly

kouli kouli kouli kouli maj…“

Nenašel jsem zlato, jen do úmoru dřinu

pana Colta zákon, kšeftaře a špínu

o zániku světa ječící kazatele

že si vezme ďábel ty, co zlaté sele

jako kouli kouli kouli kouli maj…

Tak jednoho dne vzal jsem šerifovi ženu

stejně věčně křičel: „Jednou tě vyženu!“

Pastorovi koně pro mne a mou milou

jedou psanci nocí a nad sebou bílou

kouli kouli kouli kouli maj…

Letí jako vítr zemí bez hranic

jen horečku z lásky a jinak vůbec nic

než na řetězu kousek malé naděje

že se na ně stěstí jednou usměje

kouli kouli kouli kouli maj…