Chtěl bych se toulat

Chtěl bych se toulat s Francois Villonem

Pařížskou nocí patnáctého století

a v malé taverně, co je kousek za rohem

poslouchat jeho básně, co jak vítr se rozletí

rozletí ...

My nemáme nic

co by nám kdo záviděl

jen hluboký kapsy

který vítr proletěl

A není to pravda, že

nepřijdem do nebe

kdo nám tohle říká

- měl by začít u sebe

ha ha ha

Od krásné šenkýřky vzít na dluh džbán vína

však najde se patron nás pařížských dětí

když nedá nám tahle - dá nám nějaká jiná

a potom náš průvod do noci se rozletí

rozletí ...

S žáky darebáky

vyrazíme do ulic

na obloze měsíc

za okny světla voskovic

za dveřmi pánů konšelů

zazvoníme na zvonec

než z postele vylezou

- kde nám bude konec

ha ha ha

Pak s holkama z ulice budem jenom tancovat

za poslední groše ať nám muzikanti hrají

a z městský šibenice, kde možná budem jednou spát

uříznem si provaz, co prý nosí štěstí

štěstí ...

Vyděsíme měšťáky

obejdeme biřice

rozesmějem žebráky

a pancharty z ulice

zesměšníme preláty

a zmlátíme lichváře

a pak lidský hlouposti

vysmějem se do tváře

ha ha ha ha