Crusade

1. Brána města se otvírá a vyjíždí průvod,

nekonečná řada mužů na koních.

V srdcích tepe touha, hlavy hrdě vztyčené,

pohled někam za obzor mají upřený.

Odjíždějí do dálek pod vlajkami s křížem svým,

kdy se vlastně vrátí nikdo netuší.

Nikdo netuší..

R: Cestou jedou rytíři, cestou dalekou,

vítr prachem zavíří za výpravou křížovou.

2. Ve jménu jejich boha, ve jménu jejich víry,

ve jménu jejich zbraní a ve jménu kořisti.

Jedou s nimi kněží, co maj drátěný košile,

co jim budou žehnat před každičkým útokem.

Jedou pod vlajkou s křížem vstříc své budoucnosti,

jaká vlastně bude nikdo netuší.

Nikdo netuší...

R: Cestou jedou rytíři...

3. Roky tiše ubíhají a ten průvod řídne.

Trýzeň, nemoc, bída, hlad, kdopak je sem zval.

K tomu ještě nepřítel, který domov brání,

domov, co každý z rytířů v dáli zanechal.

Nezbývá než cesta zpět pro ty co ještě zbyli,

pod zbytky vlajky s křížem, kdo by to byl tušil.

Kdo by to byl tušil...

R: Cestou jedou rytíři...

4. Brána města se otvírá, vchází do ní průvod,

Vrací s s hlavou sklopenou, zbylo jich jen pár.

Kdo vrátil se zdravý, může být vlastně šťastný,

třicetiletí starci s vlasy ze stříbra.

Když odjeli do dáli pod vlajkami s křížem svým,

že se takhle vrátí, nikdo netušil.

Nikdo netušil...

R: Cestou jeli rytíři, cestou dalekou,

vítr prachem zavířil za výpravou křížovou.