Jednou za tisíc let

Tak jako soumar v dalekém Tibetu,

to, co mi naložíte, unesu na hřbetu

tak jako zvířete v daleké zemi

nikdo se nezeptá, jak vlastně je mi

a nežli skončím u konce s dechem

v dřevěné bedně pobité plechem

zalepím závěť do obálky

a pustím se do předem prohrané války

Jednou za tisíc let zázrak se stává

chvíle jen pouhá - zůstane dým

prosím tě, přemýšlej, pomoz mi hádat

proč se to děje, čím je to čím

co se to děje, děje, děje, co se to děje, děje, děje

Kam se to poděli tři mušketýři,

co byli čtyři a nebo snad pět

jedno je jisté - jeden je málo

na to mít sílu dobývat svět

za všechny jeden a všichni za jednoho,

ten, na kom záleží, není kardinál

nicota v dáli nabývá síly,

co se to tu děje - no sakra krucinál

Jednou za tisíc let…

U cesty do bláta dopadla hvězda,

je trochu ohnutá a místy zrezlá

s děravým kapesníkem a pikslou sidolu

kleknu si na kolena do škarpy pomalu

vytáhnu z bláta rezavou hvězdu,

co jste ji zahodili v bázlivém gestu

stanu se pěšákem na cizí šachovnici,

připnu si pistole a vyjdu na ulici

Jednou za tisíc let…