Maják na konci světa

Stojí maják na konci světa

Na hranici věčného léta

Každý večer slunce tam chodí

Horkou hlavu mořem si chladí

A jeho stopy v písku mizí ve vlnách

Za kterými každý večer usíná

Stojí maják na konci světa

Na hranici věčného léta

Skoro se tam nebe dotýká

Kamenná a hořící dýka

Zabodnutá v písku bílém jako sůl

Tomu z přesýpacích hodin podobném

Není tam ani trestů ani zákonů

Smrt se zdá vzdálená - čas vyrván z kořenů

To místo může se stát vším co v sobě máš

Nebe - peklo - ráj

Stojí maják na konci světa

Na hranici věčného léta

Nikam dál už nevedou cesty

Je tam jenom moře - moře a hvězdy

Stojíc na okraji máš za zády svět

A vše co není prosté zdá se vzdálené

Stojí maják na konci světa

Na hranici věčného léta

Samota tam jedinou je daní

Svobody bez hranic - nebo vězení

Pro strážce majáku žijícího tam

Se srdcem podobným mořským hlubinám

Každý den před setměním oheň zapálí

Znamení očím které hledí do dáli

Znamení lodivodům

Kudy lodě svoje nocí mají vést

Stojí maják na konci světa

Na hranici věčného léta

Námořníkům na cestu svítí

A na břehu v houpací síti

Divný patron leží - pokuřuje sám

A nad hlavou má z kroužku dýmu

Svatozář