Zátoka stínů

Vydala se na svou dalekou pouť

veliká a krásná obchodní loď

asi léta Páně sedmnáctset

odpoledne o půl páté

Podpalubí plné zboží a děl

pitné vody, rumu

a zpocených těl

oči byly smutné dívek a žen

od pevniny vítr vál

Stínu v Zátoce stínů

se jménem lodi

co nikdo dávno nečeká

stínu v Zátoce stínů

kapitán velí docela sám

Stínu v Zátoce stínů

rezaví kotvy

a ryby rejdí v kajutách

stínu v Zátoce stínů

zamlklý kapitán

a nikdo nečeká

Lodě ze dna moří zvednou se ven

až nastane soudný poslední den

a domů se vrátí do přístavu

co na konci světa čeká

Po molu pak průvod kapitánů

vejde pod duhovou slavobránu

v pozoru tam budou zástupy stát

námořnických duší

Stínu v Zátoce stínů...